Jak mně Amerika připravila o evropanství

Protože jsem vyrostl v bývalé ČSSR, nepochyboval jsem po usazení v Americe že jsem přišel coby Evropan, evropanstvím natrvalo poznamenaný. Vyprchalo to než jsem se nadál.

Otáčí hlavy stejně dobře jako bere zatáčky.

Co přesně pojem "evropanství" znamená se od Evropanů jeden sice nedozví, ale většina je přesvědčená že to má. 

Bývalo to jednodušší. Do konce středověku evropské národy o svém sdíleném prostoru a kultuře mluvily jako o křesťanstvu (podle některých sloučení hebrejské víry, řecké filosofie a římského práva). Když osvícenost a sentimenty "národní státnosti" přestaly vidět v evropských národech křesťanstvo, měl tmářství nahradit společenský, politický a hospodářský pokrok. Jak úspěšně tento úkol dneska plní Evropská unie by mohl naznačit její katastrofální pokles porodnosti a plíživá balkanizace, ale možná pozorovatelům něco uchází...

Co mají při setkání mimo Evropu společného třeba Fin a Rumun bude zacházení s příborem, podobné normy společenského chování, jména několika evropských géniů, vládců či objevitelů (hlavně ne moc ze současnosti, posledních 200-300 let si různí Evropané vykládají různě) a nějaké evropské značky a sporty. Jestli se setkají v Americe, je možné, ale zdaleka ne jisté, že je Američan za Evropany odhadne.

Z americké strany se spojuje pojem "euro" třeba v reklamách s určitým vkusem - vytříbeným a informovaným. Vkusem v jídle a pití, oblékání, v návrhu nábytku, automobilů, domácího zařízení a v lechtivých zábavách. Kadeřnictví kde pracuje "European stylist" pravděpodobně vlastní Ital, Chevrolet přesvědčuje pojmenováním verze svého modelu "Eurosport" že je to jak BMW, kůra "European Diet" je ta poslední a nejvědečtější, European Wax Center vás expertně a bezbolestně zbaví každého chloupku.

Američtí vzdělanci si k tomu přidají urbanismus, pokrokovou politiku, provokativní filosofie a obdiv ku kosmopolitnímu postoji.

Americké rčení co s tím souvisí je že "Američané vědí jak peníze vydělat, Evropané vědí za co je utratit." (Něco jako role v tradičním manželství).

S tím jak pro mne čas plynul a americké prostředí ztrácelo exotiku a mystéria se moje evropanství začalo vytrácet. Po třiceti letech mi zůstalo evropské zacházení s příborem, a ve srovnání se zbytkem domácnosti a s okolím, o chlup formálnější vystupování.
 
Rozdíl mezi evropanstvím a americkým přístupem popsala s obdivem moje spoluobčanka Martina Navrátilová, použitím amerického názoru "If you're capable, you may!" (Jestli jsi schopný, tak můžeš!)

Dá se evropanství popsat jako "Možná jsi schopný, ale nesmíš!"?