Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak 56 neposlušných vyhlásilo v roce 1776 Spojené státy

4. 07. 2013 5:00:00
Proč se před 237 lety ze třinácti koloníi co tvořily Britskou Severní Ameriku nestala varianta Kanady nebo Austrálie, ale první moderní republika je jedinečný, ač ve světě stále opomíjený příběh.
"Nestřílejte dokud na nás nestřílí, ale jestli chtějí válku, tak ať začne tady!" Kapitán domobrany John Parker, 1776, první střetnutí mezi americkými patrioty a britskou armádou.

Znalost historie není tím nejsilnějším prvkem americké kultury, ale co se slaví na 4. července americký národ ví a stále s gustem oslavuje. Možná je to tím že "Americká Revoluce", (jak válce za nezávislost od britského impéria Američané říkají), byl široce populární podnik mezi všemi vrstvami tehdejších koloniálních osadníků. Populární protože měl jen pár jasných a veřejných politických cílů, cílů ve srovnání s pozdějšími revolucemi velice konservativních:

Nejsme koloniální Britové, ale Američani

Nevěříme na monarchii, ale na republiku

I v té bude stát pro občana, ne občan pro stát

Na 18. století pozoruhodný politický program. Pokud patříte k odpůrcům "evropské integrace", tak je to formule co se dá s malou změnou (EU místo král George III) použít i dneska. Že ten program realizovalo pár lidí pro které byla jinak politika druhotná věc je ještě pozoruhodnější. Kdo tehdy Deklaraci nezávislosti podepsal?

Padesát šest Američanů, hlavně příslušníků amerického středního stavu. Soudci, právníci, obchodníci a statkáři a několik lékařů, politiků a evangelických farářů. Nejstarší byl sedmdesátiletý Ben Franklin (podnikatel, spisovatel, státník a vynálezce), ale třem bylo něco přes dvacet. Jen dva byli bezdětní. Většinou muži zámožní a respektovaní, s příjmy co měla v osmnáctém století ještě tak část evropské aristokracie. Věděli že úspěch "Americké revoluce" jim finančně zvlášť nepomůže - neúspěch je zničí. Přesto si veřejně podepsali rozsudek smrti - trest co britská koruna během válečného stavu automaticky udílela za rebelii a velezradu.

Zakládající Otci (Founding Fathers), ukázali vedle schopností dát dohromady nový stát také něco čemu Francouz říká "sang-froid". Korpulentní zástupce kolonie Virginia, Ben Harrison, vtipkoval s krátkým a hubeným zástupcem kolonie Massachusetts jménem Elbridge Gerry asi takto: "Se mnou to bude hotové za minutu, ale ty kamaráde, ty budeš tancovat ve vzduchu hodinu potom co je po mně!" Tehdy nejbohatší Američan John Hancock, předseda sjezdu, se podepsal zvlášť velkým písmem "aby to jeho veličenstvo přečetlo bez brýlí a mohlo zdvojnásobit tu odměnu co na mne vypsal."

Text Deklarace nezávislosti končí jejich osobním, nekompromisním prohlášením: "A k podpoře této deklarace, s pevným opřením o ochranu Boží prozřetelnosti, si vzájemně zaslibujem jeden druhému naše životy, majetky a naší posvátnou čest."

Britská koloniální správa je vzala za slovo. Řada byla často na útěku, devět z nich "Americkou revoluci" nepřežilo a pět Britové zatkli a věznili v mimořádně tvrdých podmínkách. Byly případy kdy se po válce rodiny už nenašly; jeden ze signatářů tak ztratil svých třináct dětí. Dvě z manželek prošly britskou vazbou a "brutálním zacházením", dvanácti signatářům Britové vypálili domy a sedmnáct přišlo o všechen majetek.

Čeho Zakládající Otci dosáhli sepsáním Deklarace nezávislosti a později, v r. 1787, Ústavy Spojených států, bylo zakotvit novou republiku na právních základech co unikátně vyvažují práva a svobody jednotlivce se zájmem většiny. Důkazem jejich soudnosti je, že tyto dva dokumenty zůstávají dodnes nejvyšším americkým zákonem.

Den nezávislosti začala Amerika oslavovat hned při prvním výročí, ale národní svátek (placené volno) je to od r. 1938. Pro zajímavost, jednu z prvních velkých veřejných oslav držela farnost Moravského bratrstva ve městě Salem, stát North Carolina. V r. 1783 uspořádala veřejný koncert co dal dohromady jistý Johann Friedrich Peter, který program nazval "Žalm radosti".

Dneska se slaví jako rodinná sešlost a piknik, vojenské základny dají dělostřelbu (jedna rána za každý stát), a skoro každé město a obec pořádá ohňostroj. Happy birthday, America!

Autor: Martin Horský | čtvrtek 4.7.2013 5:00 | karma článku: 12.52 | přečteno: 466x

Další články blogera

Martin Horský

USA zeměkouli chladit nebude!

Z Růžové zahrady Bílého domu oznámil krobián Trump, že Spojené státy vystupují z Pařížské dohody stran experimentů s ovlivňováním podnebí. Bravo

2.6.2017 v 4:42 | Karma článku: 23.21 | Přečteno: 704 | Diskuse

Martin Horský

Volil jsem Donalda

20. ledna 2017 přebírá funkci presidenta Spojených států kandidát, co byl politickým komentátorům k smíchu. Nelíbil se ani mě.

8.12.2016 v 4:40 | Karma článku: 27.77 | Přečteno: 748 | Diskuse

Martin Horský

Chceme zůstat co jsme (my xenofobové).

Podezření z “xenofobie” děsí dnes nejen pokrokové členy přemýšlivé třídy, ale pomalu i každého, kdo chce s něčím přispět do veřejné diskuse na téma přistěhovalectví. Snad nemusí být tak zle.

4.11.2015 v 20:40 | Karma článku: 28.30 | Přečteno: 779 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Marek Šnobr

Sever a Jih

Docela nechápavě a s nepokojem sleduji to, co se nyní děje v USA, konkrétně ve státech bývalé jižanské Konfederace. Nejsem profesionální historik, jsem laik, který se zajímá nejen o americké dějiny.

16.8.2017 v 23:10 | Karma článku: 13.34 | Přečteno: 189 | Diskuse

Beata Krusic

Ultralevicová štěkna

Tak jsem si zas dnes přečetla, kdo že to vlastně jako jsem. Díky výroku jednoho prííííma pána- ( viz nadpis blogu) jsem se dnes znovu zamyslela, jak to s tou levicí v sobě opravdu mám.

16.8.2017 v 21:35 | Karma článku: 9.81 | Přečteno: 609 | Diskuse

Zdenek Horner

Ospravedlňují zločiny jedněch zločiny jiných?

Kritika levicového teroru je zcela oprávněná. Je dobrým indikátorem svobody, že se dnes mohou publikovat konkrétní kauzy a tajné provokativní akce komunistické totality.

16.8.2017 v 18:17 | Karma článku: 10.02 | Přečteno: 490 | Diskuse

Kristýna Světlíková

Pojďme, pojďme jako jeden tým, jedna země

Zdravím. Jsem tu, na blogu zpět po pár letech u psaní po několika měsíční odmlce. Tento (ne)článek bude opět, jak jinak, než o politice...

16.8.2017 v 16:48 | Karma článku: 9.98 | Přečteno: 311 | Diskuse

Jan Dvořák

Žádost o vydání zločinců z Agrofertu – předčasně věc veřejná

Padni komu padni - někdo si však zaslouží, aby na něj toho spadlo víc, zdá se.Rameno spravedlnosti sice zapochybovalo apoliticky o bezúhonnosti pravděpodobného vítěze voleb,žádost o vydání však provází mediální politická futráž

16.8.2017 v 16:24 | Karma článku: 22.81 | Přečteno: 599 | Diskuse
Počet článků 48 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 869
Rodák z Prahy který sice po dekádách života ve Státech ztratil čárku ze svého příjmení, ale zájem o dění v českých zemích, na Moravě a na Slovensku ne.
Více na stránkách zde.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.