Proč se před 237 lety ze třinácti koloníi co tvořily Britskou Severní Ameriku nestala varianta Kanady nebo Austrálie, ale první moderní republika je jedinečný, ač ve světě stále opomíjený příběh.
"Nestřílejte dokud na nás nestřílí, ale jestli chtějí válku, tak ať začne tady!" Kapitán domobrany John Parker, 1776, první střetnutí mezi americkými patrioty a britskou armádou.
Znalost historie není tím nejsilnějším prvkem americké kultury, ale co se slaví na 4. července americký národ ví a stále s gustem oslavuje. Možná je to tím že "Americká Revoluce", (jak válce za nezávislost od britského impéria Američané říkají), byl široce populární podnik mezi všemi vrstvami tehdejších koloniálních osadníků. Populární protože měl jen pár jasných a veřejných politických cílů, cílů ve srovnání s pozdějšími revolucemi velice konservativních:
Nejsme koloniální Britové, ale Američani
Nevěříme na monarchii, ale na republiku
I v té bude stát pro občana, ne občan pro stát
Na 18. století pozoruhodný politický program. Pokud patříte k odpůrcům "evropské integrace", tak je to formule co se dá s malou změnou (EU místo král George III) použít i dneska. Že ten program realizovalo pár lidí pro které byla jinak politika druhotná věc je ještě pozoruhodnější. Kdo tehdy Deklaraci nezávislosti podepsal?
Padesát šest Američanů, hlavně příslušníků amerického středního stavu. Soudci, právníci, obchodníci a statkáři a několik lékařů, politiků a evangelických farářů. Nejstarší byl sedmdesátiletý Ben Franklin (podnikatel, spisovatel, státník a vynálezce), ale třem bylo něco přes dvacet. Jen dva byli bezdětní. Většinou muži zámožní a respektovaní, s příjmy co měla v osmnáctém století ještě tak část evropské aristokracie. Věděli že úspěch "Americké revoluce" jim finančně zvlášť nepomůže - neúspěch je zničí. Přesto si veřejně podepsali rozsudek smrti - trest co britská koruna během válečného stavu automaticky udílela za rebelii a velezradu.
Zakládající Otci (Founding Fathers), ukázali vedle schopností dát dohromady nový stát také něco čemu Francouz říká "sang-froid". Korpulentní zástupce kolonie Virginia, Ben Harrison, vtipkoval s krátkým a hubeným zástupcem kolonie Massachusetts jménem Elbridge Gerry asi takto: "Se mnou to bude hotové za minutu, ale ty kamaráde, ty budeš tancovat ve vzduchu hodinu potom co je po mně!" Tehdy nejbohatší Američan John Hancock, předseda sjezdu, se podepsal zvlášť velkým písmem "aby to jeho veličenstvo přečetlo bez brýlí a mohlo zdvojnásobit tu odměnu co na mne vypsal."
Text Deklarace nezávislosti končí jejich osobním, nekompromisním prohlášením: "A k podpoře této deklarace, s pevným opřením o ochranu Boží prozřetelnosti, si vzájemně zaslibujem jeden druhému naše životy, majetky a naší posvátnou čest."
Britská koloniální správa je vzala za slovo. Řada byla často na útěku, devět z nich "Americkou revoluci" nepřežilo a pět Britové zatkli a věznili v mimořádně tvrdých podmínkách. Byly případy kdy se po válce rodiny už nenašly; jeden ze signatářů tak ztratil svých třináct dětí. Dvě z manželek prošly britskou vazbou a "brutálním zacházením", dvanácti signatářům Britové vypálili domy a sedmnáct přišlo o všechen majetek.
Čeho Zakládající Otci dosáhli sepsáním Deklarace nezávislosti a později, v r. 1787, Ústavy Spojených států, bylo zakotvit novou republiku na právních základech co unikátně vyvažují práva a svobody jednotlivce se zájmem většiny. Důkazem jejich soudnosti je, že tyto dva dokumenty zůstávají dodnes nejvyšším americkým zákonem.
Den nezávislosti začala Amerika oslavovat hned při prvním výročí, ale národní svátek (placené volno) je to od r. 1938. Pro zajímavost, jednu z prvních velkých veřejných oslav držela farnost Moravského bratrstva ve městě Salem, stát North Carolina. V r. 1783 uspořádala veřejný koncert co dal dohromady jistý Johann Friedrich Peter, který program nazval "Žalm radosti".
Dneska se slaví jako rodinná sešlost a piknik, vojenské základny dají dělostřelbu (jedna rána za každý stát), a skoro každé město a obec pořádá ohňostroj. Happy birthday, America!
