Andrej Babiš není první nebo poslední mega-úspěšný podnikatel s politickými ambicemi; v roce 1992 vedl pár měsíců v průzkumech veřejnosti k zápasu o úřad amerického presidenta do té doby neznámý miliardář Ross Perot. Nadšení voličů sice během kampaně rychle vyprchalo, ale jeho vstup do politiky měl následky. Bohu žel opačné od těch co si od jeho kandidatury slibovali jeho stoupenci. Stane se na české politické scéně to samé?
Jako Andrej Babiš, Ross Perot se vtělil do role zdrženlivého, nepolitického občana kterého k účasti na veřejném životě nutí pomýlená anebo neschopná práce zvolené vlády, státních institucí a zákonodárců. Svoji politickou dráhu začal jako host na několika oblíbených politických televizních pořadech, kde prohlásil že do volebního boje o presidentské křeslo vstoupí jen pokud se najde v každém z 50 států dost příznivců zařadit ho na volební lístek. Odezva byla tak silná že se nejen na lístek ve všech státech dostal, ale za příštího presidenta USA si ho přálo 37% potencionálních voličů - versus 24% co od nich dostal úřadující president George Bush (starší) a 24% co dostal Bill Clinton, kandidující za opoziční Demokraty.
Pro voliče nespokojené se stavem věcí měl celkem atraktivní program; vyrovnat národní rozpočet reformou daňového systému a odstraněním plýtvání, chránit domácí odvětví před "nespravedlivou" cizí konkurenci, tvrdě stíhat prodej narkotik a dát cestou "elektronického hlasování" co nejširší prostor lidovým peticím a plebiscitům. Ale čím déle byl na veřejné scéně a čím více rostl zájem o jeho osobnost - u veřejnosti, médií a politických protivníků, tím rychleji ztrácela jeho hvězda lesk.
Těm co imponovaly jeho podnikatelské schopnosti vybudovat z ničeho EDS, firmu kterou od něj později koupily za $2.4 miliard General Motors, se nelíbilo že než EDS získala státní zakázky, nevydělávala ani cent (pak byly její zisky najednou kolem 30%). Ti co byli pro nové cesty k řešení národních problémů zjišťovali, jak jeden autor poznamenal, že "jeho kůry se nápadně podobají jedna druhé; za a) odhalit a označit příčinu potíží, za b) probrat problém ze všech stran a vybrat pravou kůru, za c) najít nejlepší lidi pro projekt a dát jim co budou potřebovat."
Dobrá rada, ale těžko použitelná pro věci jako těhotenství mladistvých, postoj k Číně, limit státní dobročinnosti vůči nezaměstnaným, otázka osobního ozbrojení a podobné věci národního významu.
Perot často dokázal ve veřejných debatách skórovat, ale bylo znát že nerad odpovídá, je citlivý vůči kritice a v úzkých obviní politické protivníky z nekalých tahů, často velice zábavných (Republikáni chtěli sabotovat svatbu jeho dcery a během jedné z televizních debat ho protivníci ozařovali aby ztrácel soustředění.) Když se začaly objevovat kreslené vtipy kde stojí u nástěnky s grafy ekonomických aktivit ve staniolovém kulichu na obranu proti tajemným vlnám, bylo jasné že presidentem nebude.
Tím se stal "Slick Willie" Bill Clinton ("Kluzkej Vilda"), právník a bývalý guvernér státu Arkansas, co si později vysloužil také přezdívku "Caligula Of The Ozarks" (něco jako "Kaligula Podbrdi"). Ross Perot mu nepomohl tím že by odsál hlasy které by jinak dostal George Bush (jak si ten dodnes stěžuje); po-volební průzkum ukázal že polovina jeho voličů byla "umírnění Republikáni", polovina "umírnění Demokraté". Ross Perot poškodil pravici tím že se obul naoko "zprava" do práce a výsledků úřadujícího presidenta pravicové strany.
Schodek národního rozpočtu nebo plýtvající stát nikdy nevadil straně za kterou kandidoval Bill Clinton - "lehký marxismus" převzala americká levice representovaná Demokratickou stranou už když ji vedl Franklin D. Roosevelt. Ale Bill Clinton a média (v Americe tradičně levicová), dostali od kampaně co vedl Ross Perot materiál a témata co mohli okamžitě, bezplatně a účinně použít proti kampani za znovuzvolení úřadujícího presidenta. A navíc vystupovat jako "rozumná varianta" k nepředvídatelnému, potrhlému, mega-bohatému amatérovi.
"Silná osobnost" může v demokratické diskusi uspět jen když má co říct a říct to dovede (kde je další Ronald Reagan?) Z projevů Andreje Babiše mi utkvěla zatím jediná věc - jeho útok na význam inovace a malých podniků a chvála obřích společností. Úspěch obří společnosti dnes závisí na jejím vztahu s vládami - místními, regionálními, národními, tou "evropskou" - ať jde o Nestle, nebo Citibank. Samozřejmě to může být vztah čistý.
Ale i v USA jsou motorem ekonomiky malé firmy. Podniky co mají pod 100 zaměstnanců tam dodávají něco jako 80% pracovních míst. Kdo chce aby bylo líp by si měl všimnout že se za malé podnikání staví KDU/CSL, ne ANO.
