Jestli ruskou agresi proti Ukrajině vezme svobodný svět jako začátek Druhé studené, je to známka že se vrací k realitě. Která naštěstí nebude tak zlověstná jak bývala; z Ruské federace Impérium zla ani Malý car zpátky neslepí.
Foto: Businessinsider.com
Už zabrání Krymu má všechny znaky Pyrrhova vítězství. Jestli president Putin vypotřeboval svou diktátorskou výhodu prvního úderu na nemovitostech jako krymská Riviéra a přístav pro Černomořskou flotilu, nemusí být tak prohnaný a mocný jak nám ho jeho zastánci kreslí.
Krymský poloostrov toho, kromě příjemnějšího podnebí než má většina Rusi, moc nenabízí. Zemědělský potencionál brzdí nejasné vlastnické stavy (jako v mnoha rozvojových zemích), letecké a námořní základny jsou pro stát výdaje, ne příjem, vodu dodává Ukrajina, Artěk není Disneyworld a pláže jsou kamenité. Rus co může utrácet za turismus dobývá letoviska kolem moře Středozemního, ne Černého (ku smíšené radosti a žalu tamních hoteliérů). Kontrola Černého moře bez anexe Cařihradu je strategicky málo významná a trendy porodnosti v Rusku a Turecku ukazují, kdo bude mít v oblasti v blízké budoucnosti větší marškumpanie.
Co bude krymské tažení na druhou stranu Kreml stát? Krátkodobě minimum - hospodářské a politické sankce Západu historicky nikdy agresora moc nebolely (od habešské kampaně Mussoliniho po 1996 Food For Oil program, co měl civilizovat Řezníka z Baghdádu).
Jeho dlouhodobý efekt je ovšem mnohem horší. Útok na Ukrajinu odbourává naděje co si svobodný svět o post-sovětském Rusku dvacet let pomalu a trpělivě pěstoval. Západ doufal, že Rusko bude stát s populací schopnou dát dohromady vládu co chrání občanské svobody doma a respektuje pravidla hry mezi civilizovanými zeměmi venku. Místo toho se tu rýsuje jen další režim s vládou jedné strany, financovaný prodejem žádané suroviny pod státní kontrolou, a navíc těžce vyzbrojený jaderným arsenálem.
Vojensky nemusí mít země NATO z ruského pózování obavy (díky americkým ozbrojeným silám). V jejich vládách by ale měly teď převládnout hlasy co berou vážně katastrofický stav jejich armád. V r. 2012 daly USA na obranu 4.2% rozpočtu, od ostatních členů NATO se očekávají alespoň 2%. Čísla za r. 2012 ukazují namátkou: UK 2.5%, Kanada 1.2%, Německo 1.4%, Polsko 1.9%, Lotyšsko 0.9%, Litva 1.0%, Estonsko 1.9%, Francie 2.3%, Česká rep. 1.1%, Dánsko 1.4%. - Rusko ten rok dalo 4.5%.
Co by pomohlo nejvíc by ale bylo přesvědčení že mladý Evropan má nejen znát třeba model CZ-805, ale také být schopný a ochotný ho na obranu Evropy použít.
Ale vojenská převaha svobodného světa nebylo to, co vyhrálo První studenou. Východní blok zkrachoval protože nikdo nechtěl jeho zboží, služby, životní styl a nakonec ani politiku. Mládež diktatur dělníků, rolníků a pracující inteligence chtěla Levi's, ne hit módu z Darexu. Disco, ne Plameny. Noví rodiče chtěli kočárek z Itálie, ne diplom Vzorná socialistická rodina, technik chtěl computer značky Apple, ne bulharský Pravetz a zábavu dodával Hollywood, ne dramata o Velké Vlastenecké.
Při Druhé studené nepůjde o marxismus - Putin i Rudá Čína vědí že privátní sektor, i pod silnou státní kontrolou, dodá lidem vždycky víc než socialismus. Půjde o to kde se bude koncentrovat energie a práce lidí co mají co nabídnout. A o tok privátního kapitálu, který tak rychle mění směr při střetnutí s přehnanou chutí státu požírat a dirigovat v prostředí ve kterém chtěl pracovat.
Konkrétní příklad. Před několika lety jsem seděl v restaurantu střední kategorie v Londýně, čekajíc na mou společnost. Z živé zábavy tří mladých Angličanů u vedlejšího stolu se ke mne donesla zpráva o tom, jak se teď má jejich společný známý.
Parafrázuji: "Pamatuješ na Johna? Náhodou jsem ho potkal, pracovně, a je už tři roky ve Státech. Někde blízko co je Dallas. Celý zabraný do toho amerického života. Domek s garáží pro dvě auta, s pěti ložnicema, tři a půl koupelny, za domem samozřejmě trávník s grilem. S Jane co tam s ním odjela se vzali a čekají druhý dítě. Vrátit se nechce, platí mu tam neskutečný peníze - jemu."
Nepochytil jsem co John dělá, ale jeho známí mluvili hodně o software technologiích. Zaujal mne jejich tón. Vedle obvyklé ironie a britského "ztuhlého horního rtu" byla slyšet touha udělat to co udělal John. John si nevybral Leningrad/St. Petersburg, Dubai, Frankfurt nebo Shanghai.
Svobodný svět Druhou studenou opět vyhraje nabídkou lehké zábavy, nových hraček, kalhot na půl žerdi, privátních kosmických lodí, rychlé stravy, klimatizovaných psích bud a svobodou zdobit si trávník před domkem párem plastických plameňáků. Pokud si jeho obyvatelé nenechají od svých vlád omezit svobodu myslet, mluvit a podnikat podle sebe - ne podle instrukcí více či méně vlídného náčelníka.
