Diky za komentar. Vase analogie vraceni konfiskovaneho majetku v CR s prevodem majetku mezi fed. a statni vladou v USA je mimo. Dejme tomu ze jedna z fed. agentur vlastni ve state Connecticut letiste ktereho se chce zbavit. Normalni postup je prodej/vydrazeni. Ve vasi variante ale vyjde fed. zakon podle ktereho ma fed. vlada predat kazde letiste co vlastni v kazdem state Unie tamni statni vlade. Proc ne, podobna dohoda prijemne zabere cas hromade fed. a statnich zastupcu a byrokratu a idealne pak stat CT uzavre obchodni transakci s fed. vladou kde zaplati za letiste symbolicky $1.00 a stane se majitelem. Podminene je to jen tim ze je fed. vlada skutecnym vlastnikem, coz je v USA, pravnim state, snadne dolozit. 

Vy pisete ze to co mely cirkve v CSR v r. 1948 byla "z urciteho hlediska soucast statniho majetku". Vsechny "hlediska" na vlastnictvi konfiskovaneho majetku probirala ceska vlada 20 let, hledajic podle meho nazoru jakoukoliv skulinu kterou by se mohla z povinnosti vratit kradene zbozi vyvlect. Zadnou nenasla, tak vraci.

Vec "oddeleni cirkve od statu" je umely problem zavineny vladami kdyz cirkevni personal a majetek privteli ke statnimu aparatu. O tom ze obema stranam oddeleni prospeje nepochybuji 

Kdyby se převedl v USA majetek federální vlády na jednotlivé státy zákonem, nebo naopak, táké byste hovořiil o konfiskaci? Nebo z jednoho ministerstva na druhý.

A v r. 1948 nebyla církev (nejen katolická) oddělena od státu, takže její majetek byl z určitého hlediska součástí státního majetku, byl veřejným fondem, takže byl pouze převeden na jinou organizační složku státu zákonem. A existence církve jako součástí moci státní byla zabezpečena přimo z prostředků státního rozpočtu. Což už fungovalo i předtím, protože kněži byli placeni ze státního rozpočtu

Navíc tam docházelo přímo k excesům, kdy byl ten státní majetek, kterým církev disponovala, používán na ilegální, respektive opoziční aktivity, nikoliv na výživu církevních osob, jak bylo výslovně uvedeno v nálezech Nejvyššího správního soudu z let 1924-1925. A jedině v tomto smyslu byla chápána církev jako samofinancující se samotatný vlastnický subjekt. Šlo o pozůstatek ze středověku, kdy kostelům a klášterům (nikoliv farnostem a řádů) byl věnován majetek včetně nevolníků, aby uspokojovaly potřeby  kultu, který byl součástí státní ideologie.  

Legálně to tzv. znárodnění tzv. církevního majetku nelze vůbec rozporovat už proto, že první republika znala vyvlastnění (nepřátelských osob) bez náhrady, viz Habsburkové.   Tedy o krádeži nemůže být ani řeč. Tedy to už je trochu příliš. Pokud rodiče zabaví dítěti panenky, protože dítě těm panenkám škube vlasy, budete hovořit o konfiskaci?

Sděluje-li se dnes národu, že cirkevní restituce jsou součástí procesu oddělení církví od státu, prosím chudá nevěsta může dostat věno. Ale ta nevěsta alespoň netvrdí,že dostává jenom část, co jí bylo ukradeno.

Ta navěsta si sice mohla hrát v dětství s panenkami, které mohla považovat za své a chtít je po svatbě si vzít k sobě, ale ve skutečnosti právně ji nepatřily, že ano.