Město Meriden, kde už dlouho zůstávám, se v Americe považuje za typické malé město (má asi tolik obyvatel co Opava). 10. září 2011 tu několik soukromých spolků dalo dohromady veřejné shromáždění na paměť 9-11, kterého jsme se se ženou zúčastnili.
10. září 2011, Meriden, CT, USAMartin Horsky
Hlavním bodem bylo veřejné přečtení každého jména na seznamu ztracených životů z budov World Trade Center, čtyř letadel a budovy Pentagon - jmen mužů, žen a dětí co zavraždili fanatikové z Al-Kajda a jmen záchranářů co zemřeli při výkonu služby.
O celé věci se dozvěděla moje žena asi týden předem. Známý jí požádal o pomoc s hledáním dobrovolníků ochotných věnovat pár hodin na přípravy nebo být jedním z předčítajících. Rozhodla se předčítat. Hlavní organizátoři byli dva lidé - jeden z nich člen veteránského spolku American Legion, druhý náčelník městských hasičů. Veteráni nabídli pro shromáždění svůj pozemek s klubovnou a zahradním pavilónem a čestnou stráž, hasiči dodali mužstvo a domluvili příchod dalších dobrovolníků od místních záchranek a policie.
Za obec se přihlásil starosta a asi polovina konšelů a dva poslanci za Meriden do sněmovny státu Connecticut. Duchovní byli tři - katolický za farnost sv. Josefa, jeden protestant a jeden zástupce z islámského centra pro Meriden a okolí. Každý z těchto pozvaných dostal jednu minutu na projev.
Zemřelé zastupovala dcera jednoho z hasičů města New York City, kterou pozval někdo místní co jí znal.
Formát memoriálu byl jednoduchý - dobrovolníci začali číst jména zemřelých v abecedním pořádku přesně v moment nárazu prvního letadla na World Trade Center. Během čtení pak oznámili v příslušný moment další útoky.
Jméno Donald Regan, hasič, přečetla jeho dcera. Byl to podle ní fajn chlap, kterého ona a její sestry zbožňovaly. K riziku jeho povolání řekl rodině že "kdyby se jednou nevrátil, ať za něj odříkáme pár Zdrávas, žádné scény a pak dát lidem napít a hamburger."
Po přečtení skoro tří tisíců jmen došlo na minutové projevy zástupců obce, církví a lidí co memoriál dali dohromady. Čestná stráž (několika veteránům muselo být hodně přes osmdesát) přinesla a vztyčila americkou vlajku kterou pak velící důstojník od námořní pěchoty stáhl na půl žerdi. Při stažení zatroubil veterán "Taps" - melodii co znají skauti coby "Zapad den".
Po této ceremonii pozval náčelník hasičů přítomné k návštěvě hřiště na baseball, které k pozemkům spolku patří. On a pár dobrovolníků tam napíchali na trávník americké praporky do obrysu dvou budov World Trade Center. Jeden za každý život - a se jmenovkou. (Praporky věnoval místní obchodní dům Wal-Mart).
Posledním bodem bylo jídlo a pití co věnoval spolek American Legion všem co přišli a které servírovali v altánu pod stromy. Hudbu dodala kapela ve složení zpěvačka/kytaristka, kytara sólová, kytara basová a bubeník. Když byla zábava drobet rozjetá, vzal si mikrofon veterán s odznakem "chaplain" (polní kurát) a předvedl vynikající verzi klasického Roadhouse Blues od Doors - včetně foukací harmoniky. Na rozloučenou nám náčelník hasičů vzkázal že kdo chce, může si od pondělí přijít na hřiště a jeden praporek se jménem si odnést.
Kdo si myslí že Amerika je kulturně, finančně, duchovně a mocensky na dně se podle mne raduje předčasně...
Záběry memoriálu a trávníku s praporky zde.
Seznam jmen lidí zabitých ve World Trade Center zde.
